Soutěž byla uspořádána v posilovně Gate Gym ve spolupráci s majitelkou Ditou Dvořákovou a sponzory, kteří na soutěž věnovali krásné ceny. Především to byly ryté a broušené dekorativní vázy od vynikajícího moderátora celé soutěže a silového trojbojaře Jaromíra Müllera a Karla Leibla, kteří dovezli deset krabiček s těmito nádhernými pracemi. Dalšími sponzory akce byli výrobci kvalitní doplňkové výživy, firmy Extrifit a Carne Labs, dále pak firmy U&M parts, MAMMUT Mladá Boleslav a Ing. Jana Terlecká - účetní poradenství ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).

Závodů se zúčastnilo celkem 36 profesionálních, tzn.registrovaných v klubech silového trojboje, a amatérských sportovců. I přes výraznou mediální propagaci na regionálních stanicích Kiss Delta, rádiu Jizera a v Boleslavském deníku byla účast místních sportovců poměrně slabá. Kompenzací byla vysoká účast mezinárodní, neboť na klání dorazilo devět zástupců afrického Kamerunu, v čele s na závodech GPC dobře známým, stále usměvavým Georgesem Okie.

V první skupině se představily ženy, junioři a kategorie bez speciálního dresu, která byla vytvořena speciálně pro ryze amatérské sportovce, kteří ještě nemají se závoděním zkušenosti a nemohou se srovnávat se svými profesionálními kolegy.

V druhé skupině se představili muži váhové kategorie nad 100 kg a kategorie Masters, a v poslední, třetí skupině, muži s tělesnou hmotností do 100 kg.

Mezi ženami zvítězila Libuška Leiblová, která zatlačila úctyhodných 125 kg. Stříbrný pohár za rovněž enormní zátěž 120 kg, získala kulturistka Kateřina Kyptová, která navíc v přestávce stihla se svým kulturistickým kolegou Jardou Cinkem udělat exhibiční vystoupení. Bronzovou trofej obdržela organizátorka soutěže Monika Rovná za výkon 90 kg, který je současně jejím novým osobním rekordem. Čtvrté místo obsadila mezinárodní rozhodčí silového trojboje Michaela Racková, která čtvrtým pokusem zatlačila 92,5 kg a zlepšila tak národní rekord. Páté místo obsadila Lucie Anatalíková s výkonem 47,5 kg.

Mezi juniory s výkonem 175 kg jednoznačně kraloval Zdeněk Bakus.

Kategorii bez dresu vyhrál její jasný favorit, mistr světa Tomáš Podlipný, který upřednostnil start v této kategorii. Velmi precizně zvládnutých 230 kg mu zajistilo jasné prvenství. Druhé místo, Jaroslav Cink, vynikající český kulturista a slušný výkon 170 kg. Bronz získal domácí Martin Klíbr za výkon 95 kg. Další domácí závodník, Petr Blažek, kvůli drobným technickým chybám nezvládl bohužel základní pokus a čtvrté místo tak musel přenechat Vaškovi Hlouškovi.

Závody byly doplněny zajímavými sportovními exhibicemi, o které se postarali přední čeští kulturisté a seskupení klubu Bulldog-Gym. Katka Kyptová a Jaroslav Cink předvedli současné formy před nadcházejícími podzimními soutěžemi, jejichž vrcholem může být nejvyšší amatérská soutěž v kulturistice, Mr.Universe, členové klubu Bulldog-Gym několik bojových představení, vycházejících ze stylu thajského boxu. V obou případech bylo na co koukat a dynamické exhibice byly příjemným zpestřením poměrně stereotypních silových závodů.

Mezi veterány se o první tři místa podělili závodníci soutěžící za oddíl Metal Power Nový Bor. S přehledem zvítězil Tomáš Veselý, s výkonem 240 kg. Stříbrný Libor Bock ze Sokola Žižkov zatlačil pěkných 200 kg a bronz získal další sportovní "obojživelník", provozující současně silový trojboj a kulturistiku, Viktor Kudy, výkon 190 kg. Další soutěžící této kategorie, Rostislav Doležal, odstoupil ze soutěže kvůli zranění, a Vlastimil Trhal neměl bohužel svůj den a technicky nezvládl žádný ze svých pokusů.

V kategorii nejtěžších borců nad 100 kg obsadil 5.místo s výkonem 140 kg na svém prvním závodě Nyamgam Leonard z Kamerunu, který se přihlásil do kategorie nejtěžších závodníků, ale jako většina borců z Afriky nakonec speciální dres nepoužil. Bramborová medaile zbyla na Igora Poliačika, za výkon 200 kg. Třetí Georges Okie, poprvé ve speciálním dresu, zatlačil ve čtvrtém, dodatkovém pokusu, 205 kg. Tento nepřehlédnutelný člen Kamerunského týmu disponuje mimořádnou genetikou a obrovským potenciálem. Taková hromada svalů v takové kvalitě se na lifterských soutěžích nevidí. Genetika pro silové sporty se prý pozná podle velikosti dlaní, a věřte tomu, že Georges má tlapy jako "lopaty". Na všech soutěžích je středem pozornosti, a je to rozhodně nejvíc fotografovaný závodník zvlášť ženskou částí publika. Devíti členný tým Afričanů osobně doprovázel jejich trenér, oděný zřejmě do nějakého národního hábitu, hezky zdobeného bílého pláště. Výrazně se tak odlišoval od svých svěřenců oblečených do pěkných reprezentačních teplákových souprav. Bylo velmi příjemné sledovat, jak se členové týmu navzájem podporovali. Ale nejkrásnějším, až dojemným zážitkem byla chvíle, kdy prezident GPC Dan Dvořák předával tomuto trenérovi krabičku rytých skleniček od Jaromíra Müllera a několik triček od sponzora ATP. Radost trenéra a jeho svěřenců byla v tu chvíli nejen vidět, ale i cítit v celé hale klubu Bulldog-Gym, kde se původně naplánované venkovní závody kvůli nepřízni počasí konaly. Stříbrnou trofej získal Karel Koldovský za 220 kg. Zlato si odvezl Luboš Šos, další ze svěřenců trenéra Karla Leibla, za solidní výkon 230 kg. Verbální projev tohoto borce při "příchodu na činku" a po zdárném pokusu je zážitkem, který stojí za to vidět. Z jeho pokřiku, dáli se to tak nazvat, jde skutečně až strach.

V poslední, nejpočetnější kategorii borců do 100 kg, obsadil 12. místo Simplice Weubisse z Kamerunu, poražený o pár reshelových bodů svým oddílovým kolegou Michaelem Nyamem. Desáté místo, další Karlův svěřenec, sympatický Honza Kejík. Premiérové závody, které si maximálně užil a dodaly mu motivaci do dalších tréninků nezávisle na výkonu a celkovém umístění. Přesně tak, jak to má být. Souop Kangaing, místo deváté, za 120 kg. 8. místo, Petr Palacký, slušných 180 kg, stejně jako Petr Hron z Trutnova, který se umístil před svým jmenovcem pro nižší tělesnou hmotnost. Právě protože se umístění v kategorii přepočítávalo na reshelovy body vzhledem k tělesné hmotnosti závodníků, přeskočili tyto borce v celkovém pořadí Bohuslav Šimek s nižším výkonem, 170 kg, a Michal Oliverius, s výkonem 150 kg, ale tělesnou hmotností necelých 72 kg. Čtvrté místo, Jarda Šruc, oddílový kolega Petra Palackého, rovněž 180 kg. O medailové pozice se podělili mistr světa Jaromír Kratochvíl, s velice pěkně zvládnutými 220kg, o pár bodů poražen Pavlem Černákem s výkonem 212,5 kg, který znamenal zároveň osobní rekord borce. První místo získal jeden z organizátorů soutěže, domácí Roman Maršálek. Váha 235 kg a tělesná hmotnost 91 kg zajistili domácímu závodníku nejen prvenství v kategorii, ale i prvenství absolutní. Navíc tak byl překonán Národní rekord v kategorii do 100 kg, který s výkonem 230 kg držel mistr světa Jaromír Kratochvíl.

Ryté a broušené dekorativní vázy od Jaromíra Müllera a Karla Leibla. které získali závodníci všech kategorií na prvním místě, jsou podle mne mistrovským dílem. Mám velikou radost z vázy pro absolutního vítěze soutěže, tu cenu jsem si opravdu moc přál. Karel to věděl, a mám takový pocit, že mi ji přál minimálně stejně.

Takový výkon bych nikdy nezvládl bez špičkové pomoci dalšího mistra světa a velkého kamaráda Martina Košnara. Jeho péče byla tak maximální, jak jen může být. Oblečení do dresu a jeho úprava během pokusů byla velice odborná a profesionální. Mnohokrát děkuji.

Další poděkování, které jsem kvůli nervozitě a přiznávám, i mé nepřipravenosti, nedokázal prezentovat přímo na soutěži, patří samozřejmě mé sportovní kolegyni a kamarádce, se kterou jsme soutěž zorganizovali, Monice Rovné.

Majitelce Fitness pro ženy a Gate Gymu Ditě Dvořákové a samozřejmě i dalším zaměstnancům fitness.

Špičkovému moderátorovi a kamarádovi Jaromíru Müllerovi.

Nakladačům, Martinovi Trávníčkovi, Honzům Mildovi a Mazačovi.

Účastníkům exhibičního vystoupení a také majitelům klubu Bulldog-Gym za zapůjčené prostory.

Danovi Dvořákovi a Martinovi Košnarovi za zapůjčené vybavení a ostatní pomoc.

Všem účastníkům závodů, kteří k nám přijeli, závodili a podali maximální výkon, a i přes menší nebo větší chyby, které se nám prostě nepodařilo na prvním ročníku vychytat, závody a nás organizátory nekritizovali. Děkuji.

Pořádat závody je skutečně nesmírně náročné, nejen finančně a organizačně, prostě po všech stránkách. Kdo to nezkusil, neví a zřejmě nepochopí. Každopádně máme radost, že se závody celkově vydařily, a těšíme se, že Vás i další účastníky budeme moci přivítat i na dalším ročníku našeho Mladoboleslavského poháru, který se tak stane tradiční a krásnou soutěží pro všechny milovníky železa.